O sboru

Území Horní Blatné bylo v roce 1459 darováno Jiřím z Poděbrad
sasskému kurfiřtovi Albrechtu I. Tento toto území prodal pánům z
Tetova, a od nich v roce 1532 území získal Jan Bedřich, který založil
poblíž nalezišť cínu horní město s názvem PLATT, později PLATTEN. V
roce 1548 bylo město povýšeno králem Ferdinandem I na královské
horní město s mnoha výsadami. Jen pro zajímavost, před 116 lety, v
roce 1897 při sčítání obyvatel, žilo v Horní Blatné 2524 obyvatel. Co se
týkalo kulturního a hospodářského života, ve městě existovalo mnoho
spolků. Nejznámější byl sbor dobrovolných hasičů, původně nazýván
tělocvičný hasičský sbor, spolek Harmonie a Lyra, a mnoho cechů např.
puškařů, řezníků, truhlářů, tesařů, sklenářů apodobně. Vedle toho, jak
již bylo řečeno, vedl ovšem spolek, který v první řadě chránil své občany
a jejich majetek. Tím byl bezpochyby Sbor dobrovolných hasičů. První
zmínky o něm pocházejí z dubna roku 1866, tedy z období před 140
lety. V té době se šest pánů dohodlo o založení sboru, který by ochránil
občany před ohněm. Jména oněch pánů zní : Anton Kolb, Josef Kolb,
Karl Richard Kerl, Franz Sandig, Wenzel Ziener a Wenzel Schloser. S
těmito jmény se i dnes můžeme setkat na místním hřbitově. Již zmínění
pánové požádali místní úřad starosty o podporu. Starosta F.H. Kolb
podporu přislíbil a jeho tehdejší řeč zněla :
„ První a největší povinností obce je chránit majetek svých členů
před nebezpečím, které by mohlo míti za následek jeho zničení.
Nejhorším a bezprostředním nebezpečím jest nebezpečí ohně.
Vyskytuje se v každém místě, v každou hodinu, a zabránit a předejíti se
mu dá jen tím, předstoupíme-li před něj připraveni. Jen pravidelným
bojem může být tento živel zkrocen a to jest možné pouze cvičeným
hasičským sborem, který je schopen nalézti zárodek ohně a ten
postupně zahnati na útěk. Dobrovolné hasičské sbory by měli býti
heslem všech obcí, měly by býti útočištěm a ochranou, pod kterou bude
majetek uschován v bezpečí. Ve většině obcí již tyto sbory vznikly. Bylo
by nanejvýš žádoucí, aby se rovněž v naší obci tělocvičný hasičský sbor
objevil. Žádám každého, který jest k tomu nakloněn, nechť se podepíše
na přiložený list.“
Na základě tohoto provolání se přihlásilo 32 mužů a svým
podpisem stvrdilo vstup do spolku. Poté následovala schůze, kde byl
zvolen předseda, trenér, pokladník a skladník. 26.5.1867 byly
předloženy stanovy. Účelem spolku bylo poskytovat pomoc v obci a v
obcích okolních. Cvičenci, kteří náleželi hasičskému sboru byli rozděleni
do tří skupin :
1. lezci - pracovali při požáru
2. stříkači - dopravovali vodu
3. pořadatelé - dbali o pořádek
V roce 1885 došlo ke změnám uvnitř stanov, byl ustanoven název Sbor
dobrovolných hasičů - freiwilige Feuerwehr Platten. Účel spolku zůstal
stejný, chránit před nebezpečím ohně nejen majetek občanů, ale
občany samotné. Změny nastaly i v členství, lze pozorovat členy činné,
podporující a čestné. Také spravování sboru bylo přepracované.
Spolkovými záležitostmi se zabývala buď Valná hromada, správa
hasičského sboru, velitelství, oddílová schůze nebo sám velitel. Již
tenkrát se vždy v lednu scházela Valná hromada, která volila jednotlivé
funkcionáře z činných členů. Hasičská správa se skládala z velitele, jeho
zástupce, pokladníka a zapisovatele, vedoucího oddělení lezců,
vedoucího oddělení stříkačů, zbrojního mistra, šesti četařů a třech
náhradníků. Velitel sám předsedal Valné hromadě a hasičské správě,
při požáru nebyl na nikom závislý a rozhodoval o postupu, byl za vše
zodpovědný.
Hasičské sbory byly cvičeny pro rychlý zásah proti ohni. Nebyli to
však jen hasiči, kteří podléhali povinnosti dostavit se v co nejkratším
čase k ohni. To platilo pro všechny občany města. Existovala celá řada
nařízení, např. poskytnout hasicí nádoby apod.
Po vydání nařízení v roce 1876 o povinnosti vydat hasicí řád pro
obce které měli víc jak 20 domovních čísel, byl tento vypracován i pro
Horní Blatnou. Zvláštní kapitola byla věnována požární prohlídce. Tato
se konala nejméně 1x do roka, prováděna byla starostou nebo členy
zastupitelstva. Kontrolovaly se především komíny, hasící zařízení,
zjišťoval se technický stav staveb. Horký popel a saze se ukládali do
nehořlavých nádob. S otevřeným ohněm nebo s cigaretou se nikdo
nesměl pohybovat v prostorách stodol, v prostorách na přípravu krmiv,
či v místech kde se skladovaly hořlavé látky. Také rodiče měli za
povinnost seznámit své potomky s nebezpečím střelného prachu a jinak
nebezpečnými látkami, stejně jako zamezit hry s ohněm na seníku. Jak
jsem se již zmínil, povinností všech občanů bylo pomoci při zdolávání
ohně. Občané se řídili pokyny vedoucího zásahu či pokyny úřadujícího
starosty. Vykonávali lehčí práce, jako pumpování, nošení vody, uklízení
atd. V prvé řadě šlo vždy o záchranu lidského života, zvířat a majetku.
Pokud někdo disponoval přístroji použitelné k hašení požárů, počítalo se
s bezplatnou pomocí. Při nočním požáru se počítalo s povinností
připevnit na průčelí stavby lucernu která osvětlovala ulice sloužící k
přesunu tehdejší hasičské techniky. Do povinnosti obce tehdy patřilo
neustálé udržování vodních příkopů a studen. Při požáru bylo povoleno
odebrat vodu z veřejných či soukromých studní a kádí. Pokud vznikl
oheň v městské části, kde bylo možno vodu přepravovat pouze pomocí
nádob, bylo povinností každého občana tyto nádoby poskytnout. Při
větších požárech byla žádána pomoc od přespolních sborů. Pokud
někdo neuposlechl výzev a nezúčastnil se pomoci při hašení, byla mu
uložena pokuta ve výši 20 korun, kdo nezaplatil, mohl být vzat do vazby.
O nutnosti použít této pomoci rozhodl velitel sboru. Pomoc byla
vyžadována prostřednictvím telegrafů, telefonů, či předem sjednanými
signály.
Významným prostředkem ke zviditelnění a ovlivňování veřejnosti
bývala účast na různých oslavách a slavnostech. Hasičské sbory měli
možnost předvést se v celé své uniformované kráse, zapsat se do
paměti všudypřítomných občanů. Hasiči vítali vzácné návštěvy v obci,
stáli čestné stráže, slavili svá výročí. Významnou událostí pak bylo
pořádání hasičského bálu, ten sloužil nejen k zábavě, ale také k
získávání prostředků. První významnou oslavou bylo výročí 10 let od
založení, na které byly zváni sbory z Perninku, Jáchymova,
Johanngeorgenstdtu, Hroznětína a Božího Daru. Centrem dění
tehdejších oslav byl ovšem kostel - ne jako dnes PIVNÍ STAN. Program
oslav byl následující :
- v předvečer průvod městem s pochodněmi - nebylo VO
- v den oslav budíček v 5 ráno, schůze, uvítání hostů, proslov v
kostele, a ukázka cvičení
Dalším velkým svátkem bylo 25 výročí od založení, program byl stejný,
přibilo pouze večerní setkání v hotelu Modrá hvězda.
Další a zřejmě nejvýznamnější výročí pak bylo 40 let od založení spolku,
kterého se zúčastnili sbory z Potůčků, Abertam, Perninku,
Johanngeorgenstadtu, Horního Hradu, Božího Daru, Sejf, Nejdku,
Nových Hamrů, pstruží a mnoha dalších. Na toto výročí byl zván i
František Josef. Do vzniku 1.světové války měly být uspořádány ještě
oslavy 50-ti let od založení, ale o těch se již kronika, která končí rokem
1918, nezmiňuje. Myslím, že můžeme býti právem hrdí na to, že dnešní
oslava je přesně 100 let od té poslední.
1.světová válka ovlivnila i sbor hasičů naší obce. Mnozí z nich byli
do války přímo vtaženi. Dovídáme se, že z tehdejších hasičů dva padli v
Srbsku, jeden v roce 1916 v Itálii, čtyři pohřešováni v Rusku. Z války se
zpět vrátilo sedm hasičů. Někteří jako vyznamenáni, někteří jako
invalidé.
Nejdůležitějším náčiním, kterým tehdejší sbory disponovaly byla
stříkačka. V roce 1891 byl založen fond, v roce 1892 bylo na tomto
fondu celkem 357,88. Dne 7.srpna 1892 navštívil město Platten sám
hrabě THUN a o pár dní později byla tato stříkačka v hodnotě 1034
objednána. K vysvěcení došlo 11. září 1892. Již od šesti hodin zněla
městem kapela, stříkačka byla vyzdobena věnci a kyticemi a dopravena
před kostel, kde ji slavnostně převzal hasičský sbor. V kronice se
dočítáme, že tato stříkačka od firmy Flader z Vejprt však nefungovala, a
tak za přítomnosti velitelů sborů z Perninku, Abertam a
Johanngeorgenstdtu byla tato přezkoušena přímo výrobcem.
Rok 1892 byl pro hasiče „nešťastným rokem“. Byla zakoupena
nefunkční stříkačka, dále pak 1.června v nočních hodinách vypukl požár
na místní radnici. Tento požár likvidovali sbory z Perninku, Abertam a
Johanngeorgenstadtu. Likvidaci tohoto ohně komplikoval jarmark
předešlého dne, a zcela nepřístupný prostor před radnicí. Koncem roku
1892 bylo ve sboru hasičů obce Platten celkem 99 činných členů, 104
přispívajících členů a 15 čestných členů.